Psal se 11. říjen roku 1994. Přišla jsem na svět, který jsem do svých aktuálních 29 let vnímala několika způsoby v různých fázích mého života. Prožila jsem krásné dětství, stejně tak pubertu (která se mnou mávala asi jako hurikán na Floridě). V tomto období jsem měla asi odlišné zájmy, než většina 13 letých dívek v dnešní době. Popravdě jsem za to ale ráda, protože krása na Instagramu, která ve většině případů není realitou a problémy s prvním vztahem v takto mladém věku mě nezasáhly, a uměla jsem si nejspíš jako poslední generace užít volný čas s kamarády venku a jediná má starost byla, kdy mi budou dávat další díl oblíbeného seriálu Útěk z vězení.
S příchodem na střední školu a jejím následným dokončením v roce 2014, jsem si už během jejího průběhu začala uvědomovat, že obor ekonomické lyceum pro mě nejspíš není to pravé ořechové. Vždy jsem se zajímala o humanitní vědy, ze kterých jsem také jako jediná ze třídy maturovala. Byl to pro mě takový odrazový můstek k tomu, abych učinila rozhodnutí, které mě nasměrovalo na úplně jinou cestu, než měli moji spolužáci ve třídě. Obory orientované na ekonomii šly mimo mě a já jsem po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na obor Sociální patologie a prevence u nás na Univerzitě Hradec Králové. Po 3 letech, úspěšných státnicích i obhajobě bakalářské práce, kterou jsem psala na téma Porovnání trestu smrti a trestu odnětí svobody na doživotí, jsem se rozhodla ve studiu pokračovat a to v navazujícím oboru Sociální pedagogika. Tento magisterský obor jsem dokončila v červnu 2020 a 5 let na vysoké považuji za nejkrásnějších 5 let mého života - poprvé mi totiž škola nebyla otravnou povinností, ale koníčkem.
Kdybych měla popsat sama sebe několika slovy, na 100 % bych řekla, že jsem přátelský a upřímný člověk. Pro osoby blízké mému srdci jsem schopna obětovat maximum a pro ty, kteří se těmto lidem nebo mě snaží uškodit, dokážu být naopak noční můrou. Důležité je pro mě držet se svého cíle, ať už se zdá být jakkoliv obtížný a to i přesto, že se vždy najdou tací, kteří ve vaší schopnost ho dosáhnout nevěří. Mojí slabinou, kterou se mnohdy snažím skrývat, je veliká přecitlivělost, protože jsem bohužel v minulosti věřila mnoha lidem, kteří mě zklamali. Na druhou stranu všechno zlé je pro něco dobré a pokud chce někdo získat mojí důvěru, musí si ji doslova vybojovat. Stal se ze mě tak sice empatický, ale zároveň opatrný člověk, který nepotřebuje stovky známých, ale stačí mu pouze pár pravých přátel a nejbližší rodina.
Zmíním i mé koníčky, ke kterým patří cestování, focení, četba, setkání s přáteli a sport. Může to znít jakkoliv bláznivě ale dalším mým velkým koníčkem bylo skutečně mé studium, které mě každým dnem obohacovalo. V neposlední řadě je to samozřejmě blog, který ze mě na první pohled dělá něžnou blogerku, která nemá nic jiného na práci, než psát články o svých běžných dnech a volném čase. Ve skutečnosti je to ale takový relax a odpočinek od skutečnosti, že jsem se ve studentském životě téměř denně zabývala tématy jako jsou vraždy, šikana, alkoholismus či drogy. Nyní se už i ve své profesi věnuji sociální práci s lidmi rizikovými a ohroženými, což rozhodně není práce jednoduchá a vyžaduje velkou psychickou odolnost. Je to ale oblast, do které jsem si vždy přála zapadnout a když máte v životě možnost dělat věci, které vás naplňují, je to ta největší výhra, kterou můžete získat a já ji přeji každému z vás.
Žádné komentáře :
Okomentovat