PODZIM V PLNÉM PROUDU!

 Zdravím vás! Popravdě jsem měla rozepsaný článek a připravených spoustu fotek, prostřednictvím kterých jsem chtěla shrnout letošní léto. Nicméně máme tu říjen a mě nějak opustila chuť vracet se tak daleko v čase. Pojem "daleko" je sice relativní, ale možná bude stačit, když napíšu, že letní měsíce jsem si užila na maximum a mám spoustu krásných zážitků, na které budu dlouho ráda vzpomínat. Jsem ale člověk, který žije přítomností a proto se chci spíše zaměřit na události posledních dnů. S příchodem podzimu jsem totálně zlenivěla a přepadl mě takový divný splín. Což je paradox, protože tohle období mám jinak moc ráda a vždy se těším na to přirozené zpomalení. Letos jsem to ale vzala doslova a zpomalila jsem až přespříliš. Nevím, zda to máte někdy podobně? Možná je to v říjnu, kdy je méně sluníčka a přicházejí kratší dny normální jev. Bez nálady, bez energie. Bohužel tak bych popsala poslední týdny. Snad se to brzy zlepší. Snažím se s tím bojovat prostřednictvím pohybu na čerstvém vzduchu a dělat si radost i drobnými maličkostmi. Nedávno jsem vyrazila na ranní procházku, kde jsem si nasbírala šípky a suším je na domácí šípkový čaj. Mám v plánu i zkoušet nějaké nové podzimní recepty, včetně pečení a dezertů. Každý den není posvícení, ale snad mi i blog a psaní pomůže přeorientovat hlavu pozitivnějším směrem. :) A jak vy prožíváte letošní podzim? 

NÁVRAT K PSANÍ...

 Trochu se vrátím zpátky v čase...Poslední článek na mém blogu byl publikovaný v květnu a to ještě takovým způsobem, že jsem si už ani nepřečetla vaše komentáře. Abych k vám byla plně upřímná, tento rok jde blogování úplně mimo mě. Přesto jsem kolikrát měla myšlenky, že bych ráda napsala článek a opět sdílela mé tipy, recepty či každodenní zážitky. Vždy to ale zůstalo pouze u myšlenky a nedokopala jsem se ani k tomu, stáhnout nahromaděné fotky z iCloudu do mého notebooku. Přitom je to koníček, který mě vždycky bavil, naplňoval mě a byl takovou malou formou terapie a úniku. Jakoby čas plynul tak nějak rychleji a nezbývalo ho na psaní všeho, co bych s vámi chtěla sdílet? A nebo to byla jednoduše má lenost a nechuť? Čas jsem věnovala jiným aktivitám a práci - v posledním půl roce mnohem více, než kdy dřív, ale také to byla otázka priorit. Blog bohužel nebyl na prvních příčkách a tak se hlásím znovu, po dlouhé pauze. Nechci slibovat, že bude poslední, ale nějak jsem cítila potřebu obnovit můj "online blogerský život" - pokud se to tak dá nazvat. Zapracovat na kvalitě příštích článků a celkově přivést blog znovu k životu dá hodně práce, ale jsem tomu otevřená. Moc jste mi chyběli. Začnu zapomenutými fotkami z května, kdy jsem se vydala na tradiční procházku mezi rozkvetlé Sakury k univerzitě, kde jsem před 5 lety dostudovala - je to vůbec možné? 

Mimochodem bylo tu více dotazů na to, kdy zveřejním nějaké články o loňské dovolené v Americe. Začnu na nich pracovat co nejdříve! :)

NEDĚLE, 11. KVĚTNA

 Jaro všude kolem nás. Polovina května se blíží a já se snažím si naplno užívat mé nejoblíbenější období roku. Loni touto dobou jsem byla myšlenkami jinde. Blížila se naše cesta do Ameriky a já jsem naprosto ignorovala to kouzlo rozkvetlé přírody. Nečerpala jsem energii ze sluníčka a nechodila na relaxační procházky. To vše je ale pochopitelné a nebylo to nic proti ničemu, jelikož energii mi dobíjelo právě splnění mého celoživotního snu. Do teď s úsměvem na rtech vzpomínám, jak se mi květen a červen minulého roku navždy vryly do srdce. Nicméně rok uplynul a momentálně se snažím dobíjet baterky zdánlivými maličkostmi. I to ale funguje a poslední dny jsem se pustila do intenzivnějšího cvičení. Trávím více času venku, vařím si chutná a odlehčenější jídla a dělá mi radost každé ráno, kdy mi do oken svítí sluneční paprsky. Budím se velmi brzy a jsem hned po ránu čilá, protože brzké světlo na mě opravdu dost působí a to v pozitivním slova smyslu. Stihnu více věcí a modlím se za to, aby se nerušil letní čas. Takto mi to maximálně vyhovuje, ale na diskutované sjednocení času by mě zajímal i váš názor? :) Snad si i vy užíváte jaro naplno. ♡

JARNÍ ÚKLID BALKÓNU

 Přeji vám krásnou jarní neděli. Po dlouhé době jsem se dokopala k tomu sepsat další článek a upravit fotky. Sice jsem je měla v záloze už tak dva nebo tři týdny, ale lepší později, než vůbec. :D Jeden z prvních dubnových víkendů u mě byl ve znamení velkého jarního úklidu a to včetně balkónu. Nakoupila jsem nějaké nové dekorace, které pomohly ke zútulnění a vrhla jsem se do čistění podlahy, stolku i židlí. Popravdě si už ani nepamatuji, kolik kýblů se špinavou vodou jsem vylévala, ale bylo jich dost. :D Po dlouhé zimě se není čemu divit, ale aktuálně si už užívám teplé dubnové dny na mé skromné "terásce". Na balkóně jsem vždy ráda trávila čas nebo si četla knížky a letošní sezónu to nebude jinak. Bydlím sama v malém bytě, kde je omezený prostor, ale za co jsem opravdu vděčná je právě balkón. Byť je také menších rozměrů, to důležité - což je malé sezení - se mi tam vejde a není nad to si vychutnat kávu ve venkovním prostředí. Jaro mě vždy nabudí novou energií a jsem šťastná, že jsme se ho konečně dočkali. 

Jak už jsem zmínila, nesmí chybět židle, stoleček a drobné doplňky. Letos jsem zvolila umělé květiny, které ale vypadají téměř jako živé. Dále svíčka a mini popelníček pro mé kuřácké návštěvy, no a pohodlné podsedáky jsou samozřejmostí. :D 

Pro porovnání dvě fotky před úklidem. Dokonce jsem byla na podzim tak líná uklidit dýni a lucernu, že tam strašily přes zimu až do jara. Zašlá černá špína a prach byly všude a o pavučinách ani nemluvě...

Většinu doplňků jsem pořídila v obchodě Action a Sinsay. Mám moc ráda jejich sortiment, hlavně sekci dekorací. Do nákupního košíku jsem mimo podsedáků a květin hodila také nové pantofle, difuzér a konvičku na zalévání. 

Pokud máte balkón, také na něm rádi trávíte čas? ♡

PROCHÁZKA & KÁVA

Zdravím vás u dalšího článku. Polovina března za námi a právě teď je to období, kdy se láme zima a pomalu přichází jaro. Poslední týdny už byly o něco teplejší a nemohu se dočkat, až úplně zahodíme zimní bundy a bude to jen na mikinu nebo lehké křiváky. Výhledově to sice tento víkend nevypadá na vyšší teploty, ale když vyloženě nemrze, už se dají naplánovat i delší procházky. Jednu takovou jsem absolvovala nedávno u nás v Hradci podél Labe, což je vždy balzám pro duši. Zvláště, když svítí sluníčko a zpívají ptáci. Hradec v tomto ohledu miluji, máme tu nádhernou přírodu a to nejen ve městě, ale i v okolí. Nikdy bych tohle město neopustila, protože je to zkrátka můj domov, ve kterém žiju přes 30 let. 5 kilometrovou procházku jsme zakončili v Crosscafe a na zahřátí jsem si dala cappuccino s mandlovým mlékem a jablečný koláček. Jejich ostatní dorty nemám moc v oblibě, ale tento dezert je chuťově vynikající. S příchodem jara obecně trávím více času venku a brzy určitě přijdou i dny, kdy budu chodit pěšky do práce a z práce. Běh a chůze v přírodě je pro mě největší relax. 

ÚNOR

 Krásnou sobotu vám přeji! Jaký jste měli únor? Utekl jako voda a i proto je tu další článek, kde bych uplynulý měsíc ráda shrnula. Sice jsem měla v plánu vydat více článků, ale soustředila jsem se na nové věci, které vyžadovaly spoustu času. Nicméně mám volný víkend a ráda bych nějaké další posty předpřipravila, aby můj blog nezel následující týdny prázdnotou. Přeci jen se blíží jaro, což je mé nejoblíbenější roční období. Vše je vždycky tak nějak veselejší a díky prodlužujícím se dnům a sluníčku získávám více energie. Máte to podobně? Každopádně únor byl velmi pestrý a popsala bych ho jako jednu velkou výzvu. Sice nepatří k mým oblíbeným měsícům, ale možná i právě proto jsem našla nové impulsy k tomu, aby utekl rychleji a nemusela jsem se soustředit jen na mrazivé počasí a odpočítávání dnů, kdy už konečně skončí. Pokusím se ho tedy shrnout popořadě a budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaký jste měli únor vy.

Světlejší momenty pro mě byly víkendy, kdy jsem se těšila i na takové maličkosti, jako je dobrá snídaně. Poslední týdny v práci byly totiž dost hektické a ani v březnu tomu nebude jinak...

I přes všechny povinnosti jsem se snažila nezlenivět a pravidelně cvičit. Stále běhám, což je pohyb, který mi sedí a baví mě nejvíce. Proběhl i velký úklid, což se dá také považovat za slušné cardio - vždy s údivem koukám na hodinky, kolik jsem za hodinu vytírání a drhnutí koupelny spálila kalorií. :D

A teď se konečně dostávám k velkému zlomu v mém životě. Jednoho krásného dne jsem se úplně pomátla a pořídila jsem si auto. První myšlenka o tom, že opět začnu řídit se v mé hlavě zrodila někdy v listopadu. Koukali jsme po autech a trvala jsem na tom, abych si nejdřív koupila auto a až pak si zaplatila kondiční jízdy. Když už vám stojí před barákem a investujete do něj spoustu peněz, není už tak jednoduché si to pak rozmyslet. :) Den D přišel, sehnali jsme krásného Citroena, který splňoval všechny mé požadavky a najednou mi auto stálo před barákem. Hned následující týden jsem si domluvila dvě kondiční jízdy a poté začala trénovat menší trasy s taťkou. Autoškolu jsem dělala z donucení v roce 2019 a zařekla jsem se, že nikdy řídit nebudu. Odpor, strach, neskutečný stres. Tak jsem před 6 lety sedala za volant. Dnes je to úplně jiné a doslova jsem si to zamilovala! Člověka tak nějak donutí okolnosti a můj vztah k autům se naprosto změnil.

Zásadním impulsem pro to začít řídit byla má práce. S klienty máme každé úterý vaření a obstaráváme všechny suroviny samy. Tahat autobusem, kdy ještě musíte přestupovat, ingredience pro 12-14 lidí není žádný med. Pro představu se kolikrát jedná o 4 kg brambor, 2 kg kuřecího, mléko, nějakou zeleninu a podobně. Jezdit s deseti kilovým nákupem + batohem, kde máte i věci pro sebe je záhul. Nehledě na to, že musím nakupovat nejen do práce, ale i pro sebe domů. Zkrátka už mě tohle přestalo bavit a další důvod byl, že večerní spoje z mé práce jsou časově opravdu na prd. Má odpolední směna končí ve 20:00 a autobusem jsem se dostala domů něco málo před devátou. Autem jsem doma za 10 minut. :) Neskutečná úleva pro moje záda i psychiku. Úspora času a pohodlí. Nejezdím autem každý den, využívám ho právě na odpolední směny, ale nechápu, že mi to trvalo 4 a půl roku. Zkrátka už mě tohle celé tak vyčerpávalo a štvalo, že jsem raději začala řídit a překonala jeden z mých největších strachů. :) 

V práci jsem zavedla pro klienty novou aktivitu a to je pečení dezertů. Začínáme jednoduššími recepty, ale postupně bych s nimi ráda zkoušela i nějaké zákusky či dortíky. První byla tato bábovka s citronovou polevou a moc všem chutnala. 

Chvilka pohody s kávou a koláčkem od mamky. Vedle naopak chvilka klidu v práci - jaro se nám probouzí i v kanceláři. :) 

No a konec měsíce už byl veselejší, jelikož se oteplilo a narazila jsem i na první rozkvetlé sněženky. Tohle je vždycky dobré znamení, které mi vykouzlí úsměv na tváři. Nechyběla ani jedna z prvních procházek a konečně to mohu napsat - jaro, vítej!