pátek 23. října 2020

KONEC STUDIA ANEB 18 LET STUDENTKOU

Když jsem si sama četla název článku, samotnou mě zarazilo, jak je to vůbec možné. Trvalo celkem 18 let, než jsem ukončila svůj studentský život. Na jednu stranu je to šílené, jelikož v mém okolí znám několik lidí, kteří mají tento "školní rejstřík" poloviční. Na stranu druhou si rozhodně nestěžuji a ačkoliv se může zdát (a ono to tak i je), že vysokoškoláci mají vše opožděné, ať už z hlediska práce, založení rodiny a podobně, v mém případě se tohle čekání vyplatilo. Proč? Mám práci, po které jsem vždy toužila. Je to práce v oboru, který mi je nejbližší a já jsem si tak splnila jeden z mých největších životních snů. Člověk je "odsouzený" k tomu pracovat téměř celý život a co je víc, než když se ráno budíte s pocitem, že se do vašeho zaměstnání těšíte a naplňuje vás? Je to pro mě velká výhra, ale nicméně se jedná až o finální pomyslnou třešničku na dortu během oněch zmíněných 18ti let ve škole.


Základní, střední i vysoká škola mi daly do života hrozně moc. Základka byla obdobím, na které moc ráda vzpomínám a našla jsem si tam ne kamarády, ale teď už vím, že skutečné přátelé na celý život. Není jich mnoho, ale za to jsou vztahy mezi námi tak opravdové, jak jen mohou být. Jsou to lidé, na které se mohu kdykoliv spolehnout a proto je pro mě těch 9 let, kdy jsme spolu každý den sedali do školních lavic, nezapomenutelných.

Naopak další 4 roky na střední pro mě byly doslova peklem na zemi. Nenáviděla jsem celou obchodku, nebavily mě vyučované předměty a o pomluvách, kterým jsem každý den čelila (nejen já), ani nemluvě. Střední škola nebyla nic moc, ani se mi nepodařilo odmaturovat na první pokus, protože mi prostě a jednoduše můj obor vůbec nesedl. Nikdy jsem si k němu nevytvořila vztah a jenom dnes slyším slovo "účetnictví", běhá mi mráz po zádech. Co se týče mé povahy a toho, jak jsem celé tohle období prožívala, byla jsem klasický teenager, kterému povinnosti nic moc neříkaly a raději jsem se flákala někde s kamarády nebo myslela na kluky. Byla jsem hodně zranitelná, důvěřovala jsem víc, než bych měla - prostě klasická 16-18ti letá holka, která si myslela, že je nad věcí a že úderem 18. narozenin spolkla veškerou moudrost světa. Přitom jsem si mnohdy ani nedokázala stát za svým názorem, když šlo do tuhého. Jenže kdo tohle nezná, jakoby nebyl, že? Co mi dala střední škola je pro mě samotnou otázkou, ale minimálně je to fakt, že jsem sama přišla na to, že ne vždy ke mě bude každý přátelský, spravedlivý a hlavně upřímný. 


Příběh o tom, jak a proč jsem byla přijatá na vysokou školu už znáte a kdo ne, můžete si ho celý přečíst v tomto článku. O tom ten dnešní ale není. Cílem je shrnout těch šílených 18 let ve škole a pokud dobře počítám, zbývá jich v mém dnešním povídání už jenom 5 - což je mé absolvované bakalářské a následně magisterské studium na pedagogické fakultě u nás, v Hradci Králové. Vysoká pro mě byla obdobím, kdy jsem našla sama sebe. Našla jsem, čemu se chci v životě věnovat. Navzdory tomu, že oproti střední jsem měla štěstí na opravdu úžasný kolektiv spolužáků, jsem se naučila být všude sama za sebe. To je podle mě hodně důležité, protože i když se může zdát, že pomocnou ruku najdete na každém rohu, reálně to tak být nemusí. Nikdo za vás nevyřeší vaše problémy, nikdo za vás nenapíše seminárku a nikdo za vás nevystuduje. Tohle pravidlo jsem se naučila právě na vysoké a během těch let jsem si uvědomila, že to platí nejen ve škole, ale v životě obecně. Na vysoké škole si člověk na vše musí přijít sám. Nikdo vám nedá každý den podrobné instrukce, co a kde se máte naučit. Netýká se to jen učební látky, ale i administrativních věcí - rozvrh, potvrzení, karta studenta, přístup do knihovny, konzultační hodiny a mohla bych pokračovat. Na základce a střední vám to strčí pod nos a vy nemusíte dělat téměř nic. Vysoká škola dle mých zkušeností není užitečná jen v předání příslušného vzdělání a titulu, ale naučí člověka samostatnosti a komunikaci s lidmi. Na střední jsem se styděla zvednout telefon a zavolat cizímu člověku. Komunikační schopnosti a vše kolem toho jsou jednou ze zásadních věcí, které mi vysoká předala. Určitě mi v tomto každý vysokoškolský student dá za pravdu - u mě byl progress od střední až po vystudování vysoké opravdu obrovský! Nejen v komunikaci, samostatnosti, ale konečně jsem si uvědomila, že člověk nestuduje pro druhé, ale především pro sebe a co víc, že si musí umět prosadit svůj vlastní názor a také si za ním stát.

Celých 18 let jsem nosila status studenta a sama sebe konečně mohu utvrdit v tom, že mi tyto roky do života nepřinesly jen diplomy a odborné znalosti, ale i můj přístup k životu a povinnostem se absolutně otočil. V tom vidím největší přínos. Z lhostejné puberťačky, které bylo celkem jedno, jestli odmaturuje, jsem se stala cílevědomou a spolehlivou holkou, která si během studia na VŠ ani jednou nedovolila vynechat jediný okruh ke zkoušce s tím, že by spoléhala na jeho nevylosování. Ne proto, že bych dostala nevyhovující známku (příště bych si jí přece opravila) ale proto, že jsem se naučila přistupovat k životu zodpovědně. Nikdo vám nikdy nic nedá zadarmo a pokud člověk pochopí tohle jednoduché pravidlo, je vše najednou jednodušší. Možná i proto jsem si po těchto 18ti letech mohla dovolit na začátku tohoto článku napsat, že se mi splnil jeden z mých životních cílů. Vytrvalost je důležitá vlastnost, ale jsem zastáncem toho, že i když se člověku kvůli různým důvodům VŠ nepodaří vystudovat, i tak je to nenahraditelná zkušenost, která dokáže obohatit život a já za tu svojí budu vždy maximálně vděčná! :) 

středa 21. října 2020

STŘEDA

Hezké odpoledne! V rámci možností tedy, jelikož dnešní jednání vlády nám všem asi pozitivní náladu nepřineslo. Nechci na blog tahat negativní energii, ale už toho všeho opravdu začínám mít plné zuby. Jen co jsem nastoupila do práce nám centrum zavřeli a celý týden jsem doma. Bohužel si myslím, že vzhledem k situaci se to ještě protáhne. Nedá se ale nic dělat a už si vážně přeji, aby celé tohle šílenství skončilo. Včera jsem aspoň vyrazila s kamarádkou do lesa na procházku, jelikož je to momentálně to jediné, co se dá dělat mimo domov. Podzim je obecně známý tím, že na lidi doléhají "depky" a v dnešní době se tyto stavy ještě násobí. Nikdo z nás nesmí ztrácet hlavu a s veškerou upřímností opravdu všechna čest podnikatelům. Máme tu stejnou situaci jako na jaře a já jsem pevně doufala, že k tomu nedojde. Přeji vám všem, abyste se těmto těžkým týdnům postavili se vztyčenou hlavou a pokud možno se nenechali unášet negativními myšlenkami - i když sama vím, že je to někdy hodně složité...




V lese bylo nádherně! Člověk si pročistí hlavu a na závěr jsme si dali výborný malinový čaj a kávu.




Trochu jsem ale promrzla a doma jsem si tak dala ještě jeden šálek čaje na zahřátí společně se švestkovým koláčem, po kterém se opět jenom zaprášilo. Recept najdete tady



Miluji podzimní procházky. ❤ 

V pondělí jsem se zúčastnila live streamu dokumentu V síti, na který jsme měli jít na jaře v rámci školy do kina, ale vše se zavřelo a tohle byla ze strany pořadatelů skvělá náhrada. Musím říci, že všem doporučuji se na tento snímek podívat. Co se děje na sociálních sítích je někdy až neuvěřitelné a chvílemi mi z toho všeho bylo až špatně.

K obědu mé oblíbené hrachové těstoviny s cuketou, rajčaty a tuňákem - mňam!

pondělí 19. října 2020

PRVNÍ DOPLNĚK DO BYTU

 Krásné pondělní ráno všem! Dnešní článek, ale i série několika dalších po dobu minimálně příštího půl roku, se ponese v duchu nového formátu. Na přelomu února/března mě čeká stěhování od rodičů a už teď si pomalu dávám dohromady nějaké své vize a představy, jak bych si byt ráda vybavila. Od začátku jsem ale měla jasno v jedné věci a to v obrazech, fotkách a podobně. Jsem milovník fotografií a určitě mé nové bydlení bude plné vzpomínek a rámečků s fotkami. Každopádně chtěla jsem i něco, co nebude "jen" vzpomínka, ale i mé jisté životní motto od dob, kdy jsem si zamilovala Prison Break. Ano, možná už mého opěvování směrem k tomuto seriálu bylo dost, ale to, že mi ovlivnil život je prostý fakt a vždy pro mě bude mít hlubší význam. Stejně tak citát, který si plánuji už roky vytetovat na žebra, ale zatím jsem se k tomu nedostala: "We are captives of our own identities, living in prisons of our own creation." 

V češtině to nezní tak dobře, ale podle něj jsme všichni zajatci vlastní identity, žijící ve věznicích podle naší vlastní tvorby. Prostě a jednoduše, přenesený význam "jaký si to uděláš, takový to máš" do vězeňského prostředí tohoto televizního fenoménu, který mi ukázal směr v mém povolání. Černého jeřába již vytetovaného mám a tento obraz pro mě tak bude zpečetěním všeho, co je pro mě důležité a ráda si jeho poselství budu připomínat každý jediný den. Je to tedy první doplněk do bytu, kam se budu stěhovat. Chtěla jsem jednoduché a černobílé provedení, za které vděčím stránce Tiskařík.cz. Na fotkách můžete vidět fotoobraz v rozměru 60x40 cm, který mi poslali a celý produkt je v opravdu vysoké kvalitě.  Mockrát jim tímto děkuji a pokud máte sami nějaké přání, určitě na jejich nabídku mrkněte - u Tiskaříku se dají vytvořit i krásné dárky např. v podobě fotoknihy.



Návrh obrazu jsem si tvořila sama a popravdě jsem se maličko bála výsledného provedení. Design jsem totiž do editoru omylem vložila v nižší kvalitě, než byla požadována, což byla samozřejmě má chyba. Každopádně velikým překvapením pro mě bylo, že na kvalitě fotoobrazu to vůbec není znát a má nádherně ostré detaily. Musím tedy jen doporučit a už se neskutečně těším, až mi tenhle krásný kousek bude zdobit obývací pokoj. ❤ 

sobota 17. října 2020

NÁKUPY | PODZIM 2020

Krásné sobotní dopoledne všem! V dnešním článku bych vám ráda ukázala několik nových věcí, které jsem si za poslední dobu pořídila a dají se tak zařadit do podzimních nákupů. Letos jsem se nejvíce zaměřila na svetry, jelikož těch není nikdy dost a v mém šatníku chyběly základní barvy jako je černá, béžová či šedá. Nejvíce svetrů mám v bílé a vínové, ale chtělo to nějaké barevné oživení. Člověk si někdy musí udělat radost a myslím si, že zvláště v této době je to potřeba. Podzim mám hrozně ráda, ale jeho letošní atmosféra bohužel není nic moc - na tom se asi shodneme všichni. Kávičky v útulných kavárnách jsou v tuto chvíli pasé a nezbývá než doufat, že k nám ještě aspoň na chvíli zavítá to příjemné podzimní sluníčko. 

Snad mým největším podzimním přáním byl teplý svetrový cardigan. Velmi jsem si je oblíbila, protože jsem člověk, kterému je neustále zima a tenhle kousek je na tohle období ideální. Určitě si ještě nějaký pořídím i v další barvě, jelikož nosit je budu nejspíš nonstop! Tento šedý jsem koupila v F&F.
Jak už jsem zmiňovala, svetříky v béžové (C&A), šedé (Gate) a černé (Pepco) nesměly chybět. Jsou z velmi příjemného materiálu a už se nemůžu dočkat, až je vynosím. Mám pro vás i jeden tip a to je Pepco. Letos tam mají opravdu velký výběr krásných svetrů v nádherných barvách!
O lesklých kotníkových botách jsem se zmiňovala už v mém podzimním wishlistu a jak vidíte, přání se stalo skutečností. :D Během dnů Marianne jsem tyhle krásky pořídila v CCC s 20% slevou a dělají mi radost každý den. Jsou extrémně pohodlné a teplé. 
Nechybí ani pár triček. Samozřejmě jsem jako fanoušek La Casa de Papel také neodolala motivům tohoto seriálu, který je dnes velmi oblíbeným na oblečení obecně a nejen na tričkách. Další volbou byl potisk se jménem mého oblíbeného zpěváka Bon Joviho (F&F).
Na závěr pár nutných drobností. První z nich je můj druhý Doller. Nedám na tento diář dopustit a těším se na náš další společný rok. V Pepcu jsem nemohla nechat hrneček se zlatým detailem a z dekorativní kosmetiky jsem neodolala vínovým lakům na nehty a dlouhotrvající rtěnce z řady Super Stay od Maybelline. A čím jste si letošní podzim zpříjemnili vy? ❤ 

středa 14. října 2020

STŘEDA

Krásné ráno všem! Dnes mě čeká odpolední směna, tak jsem si dopřála pomalejší ráno a dobrou snídani v podobě opečených toustů se šunkou a vajíčkem - mňam! Musím ještě dojít na pojišťovnu a jediné, co mi trochu kazí náladu je dnešní počasí. Vlastně bylo stejné i včera a do konce týdne se ho nejspíše také nezbavíme, ale nedá se nic dělat. Mnohem více mě trápí nová opatření vlády a opětovné pozastavování všeho. Děsím se toho, aby nakonec nezavřeli i nás, jelikož jsme sociální služba a máme celkem dost klientů. Každopádně všichni jsme na tom stejně a uvidíme, co nám přinesou následující týdny. O víkendech nám teď asi nezbývá nic jiného, než být doma v teple a číst si knížky. Já jsem začala s Hygge a moc mě baví! Jak se máte vy?