pátek 22. listopadu 2019

HOME OFFICE

Dobré ráno! Dnešní den mám po dlouhé době opět kompletně volný. Poslední týdny jsme měli blokovou výuku pátky i soboty a popravdě už se mi o té škole pomalu začínalo i zdát. Každopádně dnešek využiji ke psaní seminárek, ať už mám některé z nich z krku a můžu se s klidem těšit na Vánoce. Už na sobě začínám pozorovat tu typickou vánoční náladu a nemůžu se dočkat, až vyrazíme na trhy, budu balit dárky a pouštět si vánoční filmy. Už aby to bylo! Jako minulý rok se i letos chystám s kamarádkou do Prahy na wellness pobyt a místo jedné noci si to prodloužíme na dvě, ať máme na vše více času. Určitě budu mít plno fotek a vše vám přidám i sem na blog - vánoční edice článků bude letos fakt nabitá. Všeho se ale dočkám až po splnění všech povinností do školy, kterých je tenhle semestr opravdu požehnaně! Tak já jdu na to. Mějte hezký pátek! 

středa 20. listopadu 2019

MŮJ LISTOPAD A VYSVĚTLENÍ PAUZY

Zdravím vás! Ano, přesně po 3 týdnech jsem se odhodlala napsat nový článek a určitě vám dlužím vysvětlení, proč tomu tak je. Tahle dlouhá pauza nebyla plánovaná a vůbec jsem netušila, že vypadnu z mého klasického režimu co se psaní na blog týče. Má to jeden jediný důvod a tím je škola. Jak už jsem v několika předchozích článcích zmiňovala, mým cílem bylo dopsat teorii k diplomce a já jsem poslední týdny opravdu nedělala nic jiného. Potřebovala jsem tuhle povinnost "mít z krku" a už jsem se sama díky tomu necítila moc dobře. Byla jsem v neustálém stresu, že nic nestíhám a popravdě nestíhám pořád, jelikož diplomovou práci jsem včera sice konečně odeslala vedoucí ke kontrole, ale čeká na mě ještě kupa seminárek, se kterými jsem ani nezačala. Tenhle semestr je zatím nejnáročnější a těch úkolů máme hodně. Rozhodně to není výmluva pro mojí neaktivitu, ale jsem si jistá, že ani vás by nebavily články, ve kterých by byl vyfocený každý den jenom můj notebook a káva (v lepším případě). Moje dny totiž poslední dobou nevypadaly jinak a nebylo na nich až na pár večerů nic zajímavého. Každopádně budu se snažit vše napravit a opět pravidelně přidávat. Blog byl vždycky má oblíbená forma relaxace a už mi psaní a kontakt s vámi chybí...

Přidávám aspoň pár fotek z posledních dnů. Dnes mě kamarádka pozvala k sobě do indické restaurace a připravila mi krásné překvapení ještě k mým narozeninám. Dokonale jsem si pochutnala a také už si začínám užívat přicházející vánoční atmosféru. A jak si vy užíváte tohle období? Máte už vánoční dárky? Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího článku! 

pátek 1. listopadu 2019

DO JAKÉ MÍRY VÁM MŮŽE SERIÁL ZMĚNIT ŽIVOT? MÁ ZKUŠENOST

Předtím, než si díky názvu článku poklepete na čelo a řeknete si, že ve svých 25 letech působím jako o deset let mladší poblázněná puberťačka do nějakého seriálu poprosím vás, abyste si celý obsah přečetli až do konce. Možná vám to pomůže odprostit se od předsudků - a možná taky ne. 

Psalo se září roku 2007 a v televizi začali vysílat nový seriál Prison Break - pod českým názvem Útěk z vězení. V tuto chvíli ho bude podle mě znát snad každý z vás. V mých 13 letech, kdy jsem se stala doslova posedlou fanynkou, která odpočítávala dny do dalšího dílu, k Vánocům tehdy dostávala dárky s motivem uprchlých vězňů ze známé věznice Fox River a byla platonicky zamilovaná do hlavního hrdiny Michaela Scofielda, by mě ani nenapadlo, jaký dopad na mě rozhodnutí televize Nova vysílat tento seriál bude mít. Několik let jsem byla obdivovatel a milovník všech sérií. Byla  jsem přesvědčená (i do teď jsem), že je to jeden z nejlepších seriálů, jaký byl kdy natočen a to nejen díky hluboké myšlence, kterou má předat. Samotná pointa toho všeho mi samozřejmě dlouho utíkala a jako teenager jsem viděla pouze hezké potetované chlapy, kteří se nebojí ničeho a uznejte, že pro takto mladé děvče je každá epizoda díky zmíněným sympaťákům při nejmenším atraktivní. Každopádně abych se dostala k podstatě věci proč vůbec tento článek píšu, musím přeskočit ty roky mé posedlosti a fanouškovství…


S postupem času jsem si začala uvědomovat, o čem Útěk z vězení doopravdy je. Samozřejmě je to fikce, je to seriál a není to skutečnost. Přesto mě zaujal něčím, co nikdy žádný jiný seriál nedokázal a to je přes jeho vymyšlený scénář přeci jen kousek reality. Reality, se kterou jsem se za ty roky několikrát setkala a dokázala bych vám vyjmenovat hned několik příkladů. Tou základní věcí, na kterou má seriál upozornit totiž není násilí, útěky a vězeňský život - aspoň já jsem to tak začala později vnímat. Skutečnost je opravdu hodně jinde a už i já dokážu z vlastní zkušenosti s čistou hlavou říci, že situace, které jsou vyobrazené v první sérii za zdmi věznice jsou prostě nesmysl. Většina z nich se nikdy nemůže stát, zvlášť ne ve věznici s maximální ostrahou, jakou má Fox River údajně být. Co jsem si ale odnesla a přeci jenom je to ta nejzásadnější věc, která mě posunula dál a právě díky tomuto seriálu jsem si ji uvědomila je, že nespravedlnost se může připlést do života každému z nás. Ať už je to případ mé nejmenované kamarádky, ať je to nespravedlivé odsouzení několika vězňů v Americe, kteří dostali trest smrti a po letech se ukázalo, že byli skutečně nevinní a nebo konec konců případ samotného Jiřího Kajínka. Můj názor na tuto kauzu tu rozebírat nechci, ale vzhledem k tomu, že se zde vyjadřuji o spravedlnosti, je myslím více, než jasný. Prison Break, i když je vymyšlený, mi doslova v některých věcech otevřel oči a začala jsem se zajímat nejen o tento seriál, ale i skutečné a reálné příběhy. 

Od seznamu herců jsem se posunula ke studování vězeňského systému v Americe. Začala jsem si hledat ty nejzákladnější informace o tom, jaké vůbec v Česku máme věznice a jak náš nápravný systém funguje. Od televize jsem se se zaujetím přesunula i k výletům do okolí Mírova, protože jsem chtěla vidět nejslavnější české vězení. Cokoliv se týkalo tohoto tématu mě zajímalo a já jsem tak našla něco, čemu bych se chtěla hlouběji věnovat. Střední škola mi v tom trochu bránila, ale když jsem zjistila, že lze studovat vysokoškolský obor Sociální patologie a prevence, kde se vyučují předměty jako je právě vězeňství či kriminologie, byla jsem štěstím bez sebe! K tomu musím dodat, že se jedná o nejžádanější obor Pedagogické fakulty u nás v Hradci Králové a na první pokus jsem nebyla přijata. Mnohé by to možná odradilo. V těchto chvílích, kdy se nic nedaří podle mých představ se ve mně přeci jen probouzí ta 13letá fanynka a vzpomenu si na ústřední motto zmíněného seriálu: "Hlavně neztrácej víru." Druhý rok jsem psala znovu přijímačky a vyšlo to. Celé tři roky bakalářského studia jsem si připomínala, proč tam vlastně jsem a jaký mám v životě cíl. I v těch nejtěžších okamžicích, kdy jsem měla chuť se na všechno vykašlat, když mě 4x vyhodili od zkoušky a já nevěřila, že mám šanci dostudovat, jsem víru opravdu neztrácela. Díky tomu jsem získala zkušenosti a zážitky, na které nikdy nezapomenu. Setkala jsem se s lidmi, kteří jsou doslova mistry v oboru, ať už to byli ředitelé věznic, kriminalisté, sociální pracovníci a další. Absolvovala jsem praxi ve věznici, navštívila jsem probační a mediační službu, docházela do rodin, které se ocitly v těžké životní situaci. Bakalářskou práci jsem psala na téma Porovnání trestu smrti a trestu odnětí svobody na doživotí a mohla bych tu vyjmenovat desítky dalších věcí. Nakonec jsem se posunula i v mých primitivních a základních poznatcích z televizní obrazovky tak daleko, že už v reálném životě konečně poznávám, jak to v této sféře chodí. Ve finále jsem na konci mého bakalářského studia odstátnicovala z trestního práva za A - kdyby mi tohle někdo řekl před 12 lety, kdy jsem si lepila plakáty vězňů na zeď, asi bych na něj koukala jak "vyvoraná myš". Doslova.


Jednoduše řečeno, největší zásluhu na tom, že jsem získala titul Bc. a možná i za půl roku získám titul Mgr. má jednoznačně seriál Útěk z vězení. Možná jsem praštěná, možná mě budete mít za absolutního blázna, ale toto je holý fakt, který potvrdí celá moje rodina, kamarádi a všichni, co mě znají. Jak moc vám dokáže vymyšlený seriál změnit život a nasměrovat vás k budoucímu povolání je opravdu až neuvěřitelné. Vždy říkám, že škola mi poprvé nebyla utrpením, ale koníčkem. Nejspíš to v budoucnu bude i má práce a když si uvědomím, jaký byl ten prvotní impuls a nejzásadnější podnět k tomu, aby se tak stalo, je to vážně šílené. Už to není jenom onen seriál, ale je to součást mého života, která se přeměnila v realitu. Momentálně píši diplomovou práci, která má uzavřít mé studium. Její téma zní: Specifika přípravy odsouzených na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a jejich reintegrace. Teď už asi víte proč. :) 

středa 30. října 2019

STŘEDA

Hezký večer vám přeji! Vypadá to, že s koncem října přichází ta pravá zima. Babí léto je pryč a já jsem si dnes poprvé říkala, že snad už budu muset vytáhnout zimní bundu. Také na vás takto působí počasí posledních dnů? Brrr! Každopádně prodloužený víkend byl krásný, ale já jsem ho jak na potvoru strávila doma při kupě jídla a seriálu. Opět jsem se vrátila k mému milovanému Útěku z vězení. Znám to téměř nazpaměť, ale mám takový dojem, že je to jediný seriál, který mě nikdy neomrzí. Dnes jsem byla s kamarádkou na kávě a momentálně se chystám sednout k diplomce, abych sepsala aspoň pár stránek. To je vlastně vše, co jsem za dnešní den stihla, haha. I takové dny jsou...

Všimla jsem si, že obchodní centra už začínají s vánoční výzdobou a mé oblíbené Pepco právě naskladňuje vánoční ozdoby a dekorace. Je neuvěřitelné, že za chvíli tu skutečně máme Vánoce a já už bych pomalu měla přemýšlet, co komu dám. Letos jsem totiž naprosto bez nápadů. Zatím se mějte krásně a pokud slavíte Halloween, užijte si ho zítra naplno!

pondělí 28. října 2019

OBLÍBENCI | ŘÍJEN

Přeji vám hezký večer! Doufám, že jste si všichni užili prodloužený víkend a zároveň i poslední teplé podzimní dny. Mám tu pro vás nový článek a protože se blíží konec měsíce, jsou to jak jinak, než oblíbenci za říjen. Tento měsíc mi opět šíleně utekl, ale nashromáždilo se mi pár produktů, které bych vám ráda ukázala a poslední čtyři týdny mi zpříjemňovaly. Začnu asi knížkou, kterou jsem se chystala přečíst už sakra dlouho, ale nějak jsem se k tomu nemohla dokopat. Každopádně nakonec jsem se k ní přeci jenom dostala a splnila mé očekávání. Čtyři dohody jsou opravdu skvělou motivační peckou a i když tam bylo několik pasáží, které se dokola opakovaly, i tak vám ji moc doporučuji! 


O mém novém diáři jsem se zmiňovala už několikrát, ale musím ho sem také zařadit. Doller je opravdu svým provedením ten nejlepší diář, jaký jsem kdy měla a plánování veškerých povinností a akcí, které mě čekají s ním jde samo. O jeho dokonalém vzhledu ani nemluvě!


Tentokrát tu mám více kosmetických produktů, než obvykle. Prvním z nich je kokosový deodorant od Dove, který mi doporučila kamarádka a je vážně super! K narozeninám jsem dodatečně dostala i novou tekutou rtěnku od Dermacolu. Je matná, dlouho vydrží a už dlouho jsem po nějaké podobné koukala. V poslední řadě jsou to laky na nehty. Tyto dva odstíny, které vidíte na fotce používám poslední dobou neustále a jinou barvu na mých nehtech asi dlouho nikdo neuvidí, haha. A jaké oblíbené produkty během října doprovázely vás?