USA ROADTRIP – HURÁ DO LA!

 Bylo léto roku 2023, kdy jsem taťkovi ukázala na Instagramu několik fotek našeho známého, jak si užívá cestování po západu USA. Dech beroucí stories z národního parku Grand Canyon nám vnuklo počáteční myšlenku podívat se na ceny letenek a začít si pročítat cestovatelské zkušenosti lidí, kteří podobnou cestu již v minulosti podnikli. Obrovská síla našeho společného snu vzala za své a z nevinného zjišťování cen se zrodilo půl roční plánování našeho vlastního road tripu. Zabralo to spoustu času, hodiny hledání všech potřebných informací od základních nezbytných podmínek pro vycestování, jako je zařízení víza ESTA, až po detaily, které zahrnovaly např. přesné místo k zaparkování v několika městech. To bych ale předbíhala. V této dlouho plánované sérii článků bych vám ráda přiblížila všechny nezapomenutelné zážitky z našeho cestování po Americe. Mrzí mě, že jsem se k tomu dostala až teď, ale v paměti mám vše zaryté, jako by to bylo včera. Splnil se mi životní sen. Sen, o kterém jsem si do poslední chvíle myslela, že je nereálný. Opak byl pravdou a 31. května 2024 celá moje rodina nasedla do letadla, jehož cílovou stanicí bylo město Los Angeles.

Naše cesta započala v Praze. Letěli jsme do Mnichova, kde jsme přestoupili na přímý let do zmíněného "města andělů". Když jsem poprvé na vlastní oči viděla Airbus A380, řekla jsem si, že takový kolos rozhodně nemůže vzlétnout. Dvoupatrové letadlo s kapacitou 800 míst mi nahánělo hrůzu, ale v pozadí byl mix dalších emocí od vzrušení až po dojetí. Našli jsme svá místa, sledovali obrazovku celé trasy a užívali si první okamžiky tohoto velkého dobrodružství. Let trval 12 hodin, ale utekl nám relativně rychle. Když jsem po výstupu z letadla uviděla nápis Los Angeles International Airport, okamžitě jsem měla slzy v očích (během této dovolené poprvé, ale rozhodně ne naposled :)). První naše kroky vedly na imigrační oddělení, kde jsme prošli kontrolou a následně vyzvedli všechny zavazadla. Pak už zbývalo jen dojít do blízké půjčovny aut, kde jsme si vyzvedli našeho nového parťáka pro následující dva týdny. Byl to Ford SUV. Velké pohodlné auto, které bylo nepostradatelným základem.

První stanicí byla známá Santa Monica. Sice nám moc nepřálo počasí, jelikož byl silný vítr a po dlouhé cestě jsme byli unavení. Posun času o 9 hodin zpět navíc sám o sobě není nic příjemného. Nicméně adrenalin stoupal a prošli jsme celou pasáž, kde byl známý kolotoč a cedule značící konec proslulé Route 66. Na skok jsme se zajeli podívat i do Malibu a poté už dorazili do hotelu. Typické pavlačové ubytování. Přesně takové, jaké známe z amerických filmů. První noc byla krušná, vůbec jsme nemohli usnout, ale navzdory vyčerpání jsme těžili z velkého těšení se na následující dny. 

Vyráželi jsme brzy ráno po snídani (cestou jsme se ještě stavili na známé Santa Barbaře) a čekala nás opravdu dlouhá cesta. Velká káva v ruce, zhruba 600 kilometrů před námi a jeden jediný cíl, který jsme si na tento den vytyčili. Pro mě jeden z důležitých bodů celého road tripu - proslulé San Francisco. O tom ale až v dalším pokračování, jelikož si zaslouží samostatný článek. :)

PODZIMNÍ KRKONOŠE

Jestli na podzim něco miluji, jsou to procházky ve zbarvené přírodě. To splynutí barev a pestrých listů mě vždy dobije pozitivní energií a kdy jindy vzít do ruky foťák, než v tomto období. Minulý týden si většina z nás mohla užít prodloužený víkend a my jsme ve svátek, 28. září, vyrazili na jednodenní výlet do Krkonoš. Jak mnozí víte, tyhle hory jsou pro mě srdcovka od dětství a vždy se tam budu ráda vracet. Na Krkonoše mám ty nejkrásnější vzpomínky a považuji je za můj druhý domov. V létě jsou dokonalé. Pohled na Sněžku mě nikdy neomrzí a jsem vděčná, že cesta od nás z Hradce zabere pouhou hodinu. Nicméně i na podzim mají své kouzlo a o tom se můžete přesvědčit na následujících fotkách. Naprostý klid během naší procházky narušoval pouze zvuk větru a zvířat v lese. Měli jsme dokonce i to štěstí, že jsme našli pár hub. Letošní září totiž sběru moc nepřálo vzhledem k vysokým teplotám a absenci deště. Smaženice jsem se bohužel zatím nedočkala, ale pár našich úlovků jsme aspoň nasušili a později se využijí třeba do bramboračky, na kterou mimochodem také nedám dopustit! Na závěr nás čekala odměna v podobě piva a vynikajícího oběda. Jako dezert nechyběly borůvkové knedlíky - snad ty nejlepší, co jsem kdy jedla a i když nejsem milovník sladkých jídel, tyhle byly opravdu dokonalé. Počasí se vyvedlo na jedničku a doufám, že letos bude minimálně ještě jedna příležitost se do Krkonoš vydat. Na jaké místo se rádi vracíte vy? ♡

 

VÝLET DO POLSKA

Přeji vám krásnou neděli! Jaký jste měli víkend? Pravděpodobně to byly poslední tropické teploty a podle předpovědi nás teď čeká upršený týden. My jsme sluníčko využili k tomu, vyrazit na jeden z posledních letních výletů a to do sousedního Polska. Nedaleko hranic se nachází město Kladsko, kde mají park miniatur s překrásnou zahradou. Byla jsem velmi mile překvapená, jelikož celý areál je přizpůsoben snad všem věkovým skupinám a bere ohled i na handicapované osoby. Nevěděla jsem, zda více obdivovat architekturu nebo ty dokonale zbarvené květiny a keře. K vidění je spoustu mini stavbiček, které jsou známé po celém světě. Nejvíce se mi líbila Socha Svobody, Eiffelova věž, ale i Pražský orloj či pařížský Vítězný oblouk. Jsou to dokonalé makety propracované do nejmenších detailů a mohla jsem na nich oči nechat. Po dlouhé době to byla také příležitost k tomu, oprášit můj Olympus a vytvořit nějaké fotky. Celý park doplňuje spoustu laviček, altánků, odpočinkových míst a dětské hřiště. Každá miniatura pak u sebe má malou knihu s popiskem a texty jsou k dispozici v pěti jazykových verzích, včetně češtiny. Dokázala bych si zde představit celý den a berte to ode mě třeba jako tip na pohodový výlet. Nechybí tam ani stánky s občerstvením a i když jsme měli v plánu oběd jinde, příště bych si bez problémů vybrala i z jejich nabídky. Na nás ale čekalo nedaleké letovisko s vlastním výlovem ryb. Dříve jsme do Polska na ryby jezdili pravidelně i s babičkou a milovala jsem to! Můžete si sami ulovit pstruha, kterého vám pak chuťově, naprosto dokonale, připraví. Jako přílohu jsme zvolili hranolky a zelný salátek. Cestou domů nechyběla sladká tečka v podobě dortíku a byla to pro mě bezchybná sobota, která mi dobila baterky po náročném týdnu. ♡

MALLORCA 2023

Po téměř roce oživuji rubriku Travel a zároveň vás všechny zdravím po mé první letošní dovolené! V úterý jsme se vrátili z Mallorci a bylo to už po osmé. Ano, tento ostrov jsme si zamilovali natolik, že je pro nás už druhým domovem a znám ho jak své boty. Na druhou stranu se může pyšnit nespočtem zajímavých míst, protože i přes frekvenci našich návštěv, jsme i tak měli stále co objevovat. Španělsko jako takové je prostě srdcovka a životní styl Španělů je něco, co nikdy nepřestanu obdivovat. Pracovitost, ale zároveň schopnost hekticky se nehnat a umět odpočívat při každodenní "siestě". Dobrá nálada za každé situace, smysl pro humor a přívětivost k cizím lidem. Z mých zkušeností v této zemi je považuji za přátelský národ a vždy se tam budu ráda vracet. I letos mě vše utvrdilo v tom, že na Mallorce jsem rozhodně nebyla naposled. :) Dovolenou jsem potřebovala jako sůl a opravdu se mi podařilo vypnout hlavu a nesoustředit se na práci. Podnikli jsme spoustu výletů a odnáším si nespočet zážitků, ze kterých budu dlouho čerpat. Snažila jsem se vybrat pár fotek, které zachycují alespoň pár krásných okamžiků a ráda bych vám předala i nějaké tipy na místa, která stojí za to navštívit - to kdyby náhodou pro někoho z vás byla Mallorca také cílovou destinací. 

Vše začalo klasickou fotkou z letiště - kdo jí nemá, jakoby neletěl. :D 

Odlet jsme měli už v 8:20 ráno, takže po příjezdu jsme se akorát ubytovali a měli jsme ještě celé odpoledne na to, užívat si první den u moře. Po několikáté jsme zvolili letovisko Alcúdia, které zároveň pokrývá nejdelší pláž Mallorci. Bílý písek lemující tyrkysové moře v délce 8 kilometrů - to je pohled, který mě nikdy neomrzí a tuhle část ostrova považuji za Evropský karibik. 

Hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní, se jmenuje Valentin Playa de Muro. Byli jsme plní očekávání, protože na internetu jsme našli snad ty nejlepší recenze na hotel, jaké jsme kdy četli. Oprávněně. Hotel je moderní, přizpůsobený pro rodiny s dětmi, ale i bezbariérově. Prostorné bazény, velké množství lehátek, které nikdy nebyly obsazené a našli jsme si místo v kteroukoliv denní dobu. Nejedná se o žádnou velkou budovu, ale malé bungalovy s velkými terasami. Jsou nově zrekonstruované, prostorné a každý domeček má své vlastní venkovní posezení, kávovar s kapslemi a minibar (zdarma! - což jsme zatím nikde jinde nezažili). Celý hotel je velmi klidný, o bezkonkurenční kvalitě jídla ani nemluvě. Shodli jsme se, že tohle byl nejlepší hotel, v jakém jsme kdy na Mallorce byli ubytovaní.

Jeden z prvních výletů byl do malého městečka vedle přístavu v Alcúdii. Miluji tyhle úzké uličky, spoustu místních obchůdků a stánky se zmrzlinou na každém rohu. Ochutnali jsme tradiční španělské tapas a to zelené papričky s názvem Pimientos de Padrón a zapečené datle ve slanině. Ještě teď se mi sbíhají sliny! :D

První větší výlet byl do kaňonu zvaného Torrent de Pareis. Je dlouhý 3 km a jeho téměř kolmé stěny skal měřící až 200 metrů z něj dělají neskutečný přírodní monument. Při pohledu z vyhlídky jsem měla až závratě, ale výhled rozhodně stojí za to! Každopádně na vrchol vedou úzké klikaté silničky a rozhodně to není cesta pro nevyježděné řidiče. Zároveň se jedná o druhou největší soutěsku ve Středozemním moři. 

Necestovali jsme každý den, ale snažili jsme se dny u moře prokládat návštěvou zajímavých míst. Nejsme ten typ rodiny, která by se vydržela válet týden v kuse na pláži. :D Dalším cílem byla krásná vesnička Valldemosa. Je proslulá tím, že zde pobýval slavný polský hudební skladatel Frederic Chopin a má zde vilu herec Michael Douglas. Stojí zde i nádherný klášter a třešničkou na dortu tohoto výletu byla vynikající zmrzlina. 

Dobrodružství pokračovalo půjčením lodi. Bez licence je možné půjčit si malý motorový člun se kterým můžete obeplout část ostrova. Mamku jsme museli přemlouvat, jelikož měla strach a nakonec i trochu oprávněně. Museli jsme totiž přeplout část moře, kde se tvoří divočejší proudy a pěkně to s námi házelo. :D Nicméně strach je největší lhář a tohle byl jeden z největších zážitků letošní dovolené. Sama jsem si zkusila loď řídit a není to vůbec sranda. Cestou jsme potkali i pojízdnou loďku, na které místní Španělé míchali a prodávali drinky. Podpořili jsme je a během plavby si vychutnali vynikající Mojito. :D 

Největší výzvou byl však výstup na vyhlídku Ermita de la Victoria. Šli jsme po večeři, abychom stihli západ slunce. Jak už jsem říkala, my nikdy nemáme jen "válecí" dovolené a tohle byl sakra výšlap! Jsem zvyklá chodit po horách a kopce mi nedělají problém. Nicméně tady nebyl až takovou překážkou strmý kopec jako jeho terén. Ke konci nebyla téměř už žádná cesta a jednalo se spíše o horolezectví. :D S mými závratěmi a strachem z výšek jsem jednu chvíli přemýšlela, jestli vůbec budu pokračovat dál, ale překonala jsem svůj strach a z vyhlídky jsem byla unešená. Nádherný až dechberoucí výhled. Nahoru jsme šli cca 50 minut a cesta dolů byla náročnější, jelikož už bylo šero. Každopádně stálo to za to a krása Mallorci mě nikdy nepřestane udivovat.

A nakonec jídlo...kámen úrazu celé dovolené. Každodenní přejídání a 3 kila nahoře. :D Ehm, naštěstí to tedy byla jen zadržená voda, jelikož 2 kg už jsou dle váhy pryč, ale nedalo se odolat. V žádném jiném hotelu jsme nikdy neměli tak rozmanité a dobře ochucené jídlo. Tohle jsou snídaně, které mě vždy zasytily až do večeře. Polopenze tu bohatě stačila a přišlo mi, že co jsem snědla k snídani, mám běžně k jídlu na dva dny. :D Každý den vajíčka na všechny způsoby, omelety, fazole, ovoce, zelenina, sýry, šunky, slanina, lívance, churros, sladké pečivo všeho druhu, 3 druhy smoothies, jogurty, koláčky, nutella a milion druhů džemů. Ani jsem určitě nevyjmenovala vše, ale byl to nářez. :D 

Večeře byly každý den jiné, vždy byl ale výběr z několika druhů masa, těstovin, salátů. Byly i tématické večery, kdy jsme měli mexickou kuchyni s tortillami, sýrovou fontánou a nachos, chilli con carne, guacamole a fajitas. Jiný den naopak byla čínská kuchyně s rýžovými nudlemi a masem, ryby s Teriyaki omáčkou, sushi. Jindy mořské plody a spoustu španělských tradičních pokrmů. Zamilovala jsem si Paellu, kterou jsem jedla snad každý den. Zkrátka nikdy jsem ani neochutnala vše, co jsem chtěla, protože na to můj žaludek neměl kapacitu. :D

Dezerty po večeři. Jahodové, kokosové, mandlové. Jablečný koláč, čokoládový dort, cheesecake, kokosky, čokoládová fontána, Tiramisu, zmrzliny, různé ovocné a pudinkové pohárky. Kompoty, želé, sušenky, ovoce a spoustu druhů mini zákusků. Popravdě se divím, že jsem se cestou zpátky vešla do letadla. Jídlo v tomto hotelu je zkrátka bezkonkurenční...

...a stejně tak moře na Mallorce. Kombinace všech výše zmíněných faktorů jsou přesně ten důvod, proč jsme tento kouzelný ostrov navštívili po osmé. 

A kam jste letos vyrazili nebo se chystáte vy? Přeji vám pohodové léto plné nezapomenutelných zážitků a hlavně odpočinku.♡