S mojí cestou za hubenější postavou souvisí samozřejmě i několik překážek a léto obecně je jedna z nich. Období dovolených se na mém hubnutí každoročně podepisuje a vždy můj úbytek váhy ztroskotal právě po návratu od moře a z pobytu na chatě v Krkonoších. Nebylo by to ale přece léto bez ochutnávání všeho možného, letních drinků a grilovaček. Aspoň já nejsem ten typ člověka, který by se kvůli postavě tohoto všeho vzdal. A myslím si, že je to správně. Zdravý vztah ke cvičení a jídlu neznamená, že člověk už navždy vynechá pizzu nebo sladké dezerty. Neznamená to, že už nikdy neochutnáte guláš, který zapijete pivem a i když jsem takových jídel v posledních týdnech zkonzumovala až, až, rozhodně se z toho nehroutím. Sice je to krok zpátky, který může demotivovat, ale odpírat si vše s vědomím, že ostatní mohou a vy ne, je zákonitě cesta k přejídání a jojo efektu. Tak to u mě vždy dříve nebo později dopadlo.

Dovolené skončily a tím pro mě prakticky skončilo i léto. Nehledě na to, že počasí poslední týdny venku vypadá už opravdu spíše na podzim. Nicméně až na pár víkendových posezení v plánu nic většího nemám a mohla jsem se tak vrátit k mému běžnému režimu. To byl kámen úrazu posledních let. Má největší chyba, jelikož jsem vždy po dovolených, místo návratu ke zdravé stravě a cvičení, kašlala na všechno a jídlo si kolikrát raději koupila a na pohyb jsem zanevřela úplně. Problém tedy nebyl až tak v samotné dovolené, ale v tom, co přišlo po ní - tedy rezignace a nechuť. Však v plavkách už mě nikdo neuvidí, tak proč se dál trápit? :) Tuhle větu znám už sakra dobře.

Dá se říci, že letos jsem snad poprvé v životě našla způsob, který je udržitelný. Našla jsem pohyb, který mě baví a nevěnuji se mu proto, že musím, ale proto, že chci. Běhání mě naplňuje a doslova mi dobíjí baterky. Momentálně by mě ani nenapadlo se na vše vykašlat a nepokračovat dál. Byť mám nahoře 2 kila, není to pro mě žádná katastrofa. Možná proto, že tentokrát jsem schopná je během měsíce dát dolů a ne přibrat další 3. A to vše s chutí, protože jen co jsem se vrátila, měla jsem neskutečnou radost z toho, že se do všeho mohu pustit opět naplno. Najít takovou stabilitu mi trvalo roky. Vždy jsem měla laxní přístup, když jsem po dovolených stoupla na váhu a okamžitě jsem si řekla, že je vše špatně a celá má snaha je v háji. "Proč pokračovat dál, však už to nemá cenu." Letos vidím velký rozdíl v mém přístupu a jsem ráda, že jsem dokázala nastavit hlavu tímto směrem.


Naopak přemýšlím tak, že 2 kila přece nejsou tolik. Žádná hrůza na to, abych zahodila ty uběhnuté kilometry a hodiny na stepperu. Uvařila jsem si tolik zdravých jídel, které miluji a v objevování nutričně bohatých receptů pokračuji dál. Tímto článkem bych chtěla předat tuto mojí myšlenku těm z vás, kteří také bojujete s postavou. Nikdy si nic nezakazujte. Z vlastní zkušenosti vím, že to nedělá dobrotu a pokud někdy po dovolené nebo větší společenské akci budete mít číslo na váze vyšší, rozhodně vaší cestu nevzdávejte, ale obujte se do toho s chutí naplno. Něco málo přibrat je normální a dá se s tím pracovat. Kdežto pokud člověk rezignuje, je to začarovaný kruh směřující k neúspěchu. V červnu jsem měla 65,6. Teď mám 67,8. Bohužel v tuku, ale neumím si představit, co by s mojí psychikou na dovolené udělala neustálá myšlenka, že něco nemůžu. Můžu všechno. Jen to chce zdravý balanc, který jsem konečně našla. Příští článek tohoto typu bych ráda věnovala samotnému pohybu. Ten je pro mě klíčový nejen pro hubnutí, ale i udržení psychické pohody. ♡