JAK JSEM NA TOM S DIPLOMKOU

Hezký čtvrtek vám přeji! Dnešní článek bude něco trochu jiného a i když vlastně ani netuším, jestli vás tohle téma bude zajímat, cítila jsem potřebu se k němu vyjádřit. Možná to i mě samotné pomůže opět probudit takovou tu vnitřní motivaci něco dělat a posunout se v mých povinnostech dále. Jsem ve druhém ročníku studia Sociální pedagogiky, který je zároveň mým posledním a momentálně je mojí největší výzvou psaní diplomové práce. Mým prvním cílem, který se mi bohužel nepodařilo splnit, bylo napsání teoretické části do konce letních prázdnin. Znáte to, spousty výletů, dovolené, oslavy a letní grilovačky. Uteče to vždy jako voda a nestihnete vůbec nic. Každopádně k tomu se nechci vracet a ráda bych naplnila druhý cíl, který jsem si stanovila a to je mít hotovou teorii do konce října, tedy tohoto měsíce.

Minulý týden jsem byla nemocná a paradoxně mě to nakoplo k tomu, začít skutečně něco dělat a pořádně se soustředit na můj cíl. Říkám to vždy a je to skutečně pravda - ten krok odhodlat se a začít je nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší. Když se do psaní člověk dostane, pak to už jde téměř samo. Tedy spíše v případě, že vás vámi vybrané téma, na které píšete práci baví a rádi se mu věnujete. Což v mém případě platí na 100%! Byl to můj hlavní záměr, když jsem na navazující magisterské studium nastupovala. Vybrat si téma diplomky, o kterém už něco vím, baví mě a chci se v něm nadále po teoretické i praktické stránce zlepšovat. Specifika přípravy odsouzených na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a jejich reintegrace byla finální verze názvu a doufám, že se mi u státnic podaří obhájit minimálně na stejné úrovni, jako bakalářská práce.

Abych se ale dostala podstatě článku. Skutečně jen pár dní mi stačilo na to, abych sepsala dvě velké kapitoly. Jsem tedy v polovině teoretické části a musím se sakra pochválit, že jsem sebrala veškeré odhodlání, zalehla do knížek a z ničeho KONEČNĚ vytvořila něco. Čas šíleně letí a i když máme odevzdávat až v dubnu, samotná komunikace s vedoucí práce také není nejsnadnější, jelikož na naší škole bohužel již nevyučuje a mám před sebou ještě velký kus práce i co se bude výzkumné části týkat. Pokud máte psaní bakalářky nebo diplomky už za sebou, určitě mi dáte za pravdu, že se vše na první pohled zdá jednoduché, ale opak je pravdou...

Když to není dodržení časového plánu, je to komplikace s lidmi, se kterými potřebujete spolupracovat během výzkumu. Když to není komplikace s lidmi, je to nečekaný problém v tisku, kde zjistíte milion chyb, které jste předtím neviděli. Potřebujete knížky ze kterých musíte čerpat, ale čekací doba je měsíc (v lepším případě). No a když to není ani jedna z těchto nepříjemností, aby toho nebylo málo, porouchá se vám notebook, kde máte veškeré uložené materiály a pár týdnů (nedej bože dnů) před odevzdáním spíte hodinu denně, protože doháníte tuto ztrátu, která je noční můrou všech studentů.

Finální verze téhle "knížečky", kterou každý vysokoškolák musí napsat a neskutečně se těší, až ji bude držet v rukou je opravdu nepopsatelným zážitkem, ze kterého máte radost. Napsali jste to přece celé vy! ❤ Ale stojí za tím obrovská dřina, nervy, litry kávy a právě tohle všechno mě následující půl rok bude doprovázet. Tak mi držte palce, budu to potřebovat. :D Mějte se krásně!