BLOGMAS #9 | OBLÍBENÉ VÁNOČNÍ VZPOMÍNKY

Hezké pondělí všem! Dnešní článek bude trochu více "ukecaný" a ráda bych se v něm s vámi podělila o mých pár oblíbených vánočních vzpomínek. Je jich opravdu hodně, jelikož Vánoce naprosto miluji! Každopádně najdou se asi 3 z nich, na které vzpomínám obzvláště ráda. Některé jsou více vtipné, některé mě naopak mnohdy ženou až k slzám, ale ne v tom špatném slova smyslu. Vzpomínám ráda a protože Vánoce beru především jako čas strávený s rodinou, tyto historky v minulosti proběhly právě mezi mnou a mými nejbližšími. U tohoto článku bych vás také poprosila, abyste mi v případě zájmu sdílení vašich příběhů napsali třeba některý z nich do komentářů. Ráda si je přečtu (samozřejmě nemusíte sdílet nic osobního). Tak jdeme na to!

Číslo 1. Tento příběh bude relativně čerstvý, protože se odehrál teprve minulé Vánoce. Sice to není nic extra veselého, ale důležité je, že jsme se tomu všichni nakonec zasmáli a dopadlo to dobře. Týkalo se to mé mamky, která zrovna chodila na uvolňovací injekce kvůli bolestem v krční páteři. Vše probíhalo poslední měsíc bez problémů, ale zrovna před Vánoci mamka dostala nejspíše větší dávku, než měla a během Štědrého dne nebyla schopná vůbec vstát z postele z toho, jak ji bylo špatně od žaludku. Blíže nechci rozvádět, ale nejspíše si to umíte představit. Bramborový salát a kapra neměla vůbec a celkově byla u nás nálada na bodu mrazu, jelikož jsme všichni měli starost, co jí to vlastně je. Říkali jsme si "proč se tohle musí dít zrovna na Vánoce", což je pochopitelně asi normální reakce a nejspíše byste to všichni prožívali stejně. Nelze si užívat sváteční pohodu, když jednomu členu rodiny není zrovna nejlépe. Celé to bylo jak naschvál, jelikož další den už bylo mamce lépe a řekli jsme si, že další Vánoce (tedy ty letošní) už musí proběhnout v klidu, jako každý předešlý rok. Vtipný komentář, který jsme si opakovali snad celých 11 měsíců o tom, jaké to byly "pro**ané" Vánoce, se zde asi ani nehodí publikovat, ale rozhodla jsem se sdílet realitu - tak tady jí máte. :D

Číslo 2. Druhá historka bude trochu veselejší. Proběhla přímo u vánoční večeře, kdy jsme všichni měli naservírované jídlo a po chvilce i dojedeno. Taťka se rozhodl, že si přidá ještě trochu salátu, který však nebyl na jídelním stole, ale položený na kuchyňské lince o kousek dál. U nás dodržujeme tradici, že během večeře nesmí nikdo vstát od stolu a tak se táta k míse se salátem nakláněl ze židle tak dlouho, dokud na ní skutečně dosáhl. Vzal ji do ruky, ale co se nestalo. Ano, tušíte správně. Celá obří mísa se salátem okamžitě spadla na zem a měli jsme o zábavu postaráno. Jediné štěstí, že nebyla skleněná a tím pádem se nemohla rozbít. Každopádně tohle je věc, na kterou si všichni vzpomeneme snad každé Vánoce.

Číslo 3. Méně vtipná vzpomínka se týká mého raného dětství. Vánoce mám v tomto období spojené především s babičkou, která je již 7 let po smrti. Nejsou Vánoce a téměř ani dny, kdy bych si na ní nevzpomněla a popravdě i při psaní těchto řádků se mi vhání slzy do očí. Vždy jsem k babičce chodila na vánoční oběd a rodiče pak přišli později odpoledne. Bydlela s ní také moje sestřenice, bratranec a tyhle společné vánoční chvilky jsme si všichni moc užívali. Babička uměla výbornou čočkovou polévku, na kterou si také každé Vánoce vzpomenu společně s jejími slovy, že nesmím moc jíst, jinak neuvidím zlaté prasátko. Štědré dny z doby, kdy ještě žila byly ty nejlepší a byla jsem na ně zvyklá téměř do mých 18 let. Mělo to své kouzlo ji vždy navštívit a protože bydlela jen kousek od nás, byla příjemná i ta večerní procházka k nám domů, kdy už byla tma a já se těšila, co zrovna najdu pod stromečkem. Tahle vzpomínka je má nejsilnější a od té doby, co vše probíhá jinak jsem si skutečně uvědomila pravou podstatu Vánoc. Není tím nic jiného než rodina, protože ať už bych v budoucnu dostala pod stromeček jakýkoliv dárek, vyměnila bych ho vždy za to, abych mohla ještě jednou strávit Vánoce po boku babičky, jak jsem byla zvyklá v dětství.