Dnes se tu po dlouhé době nejspíš zase více rozepíši. Ráda bych se zaměřila na téma motivace, kterou prakticky vztáhnu ke své škole. Psát ale o tom, co mi dala vysoká nemá význam. Za prvé jsem takový článek už jednou psala a za druhé si asi každý (i ten kdo na vysokou nikdy nechodil) dokáže představit pozitiva, ale i negativa vysokoškolského života. Získáte nové přátelé, nové kontakty, prohloubíte si znalosti a dostanete se na místa, kam byste se běžně jen tak nedostali. A tak dále, a tak dále. Tohle jsou věci, které k tomu bezesporu patří a určitě vás obohatí. Každopádně právě motivace je důležitým aspektem, který s tím vším (nejen se školou) souvisí. Momentálně to je 5 let, co jsem studentkou vysoké školy. Na konci střední, kdy jsem nezvládla ani maturitu na první pokus by mě nenapadlo, že za pár let úspěšně dokončím bakaláře. A co víc, už vůbec ne to, že za další dva roky mě bude dělit pár posledních krůčků od toho, abych dokončila i magisterské studium.
Za posledních 5 let jsem si zvykla na jistý způsob života. V jednu chvíli vám to přijde jako nekonečná svoboda, kdy prakticky nemusíte dělat téměř nic a naopak jsou momenty, kdy se toho na vás navalí hromady a už nevíte, jestli to vůbec zvládnete. Nejen učení na zkoušky, protože ty jsou jen zlomkem toho, co ke studiu na vysoké patří. Rozhodně to pro mě nebyla procházka růžovým sadem, i když hodně značnou část všech zkoušek jsem dokázala složit díky pár hodinám učení, což rozhodně není průměrný čas očekávané přípravy vysokoškolského studenta. Když vezmu v úvahu, že jedna zkouška na vysoké škole se rozsahem učiva rovná maturitě, na kterou jsem se učila týdny, (a stejně jsem ji neudělala) nutí mě to přemýšlet. Vypracovala jsem si lepší styl učení? Zlepšila se mi paměť? Nebo jsem prostě jen měla štěstí? Jenže mít 5 let v kuse štěstí na vylosované otázky a vyučující, kteří zrovna mají dobrou náladu a nevyhodí vás od zkoušky, snad není možné a ani tomu sama nevěřím...
Dle mého názoru je to právě motivace a síla vůle, která zaručuje úspěch. Před rokem a půl jsem složila státnice. Do školy jsem přišla i přes žaludeční problémy díky neskutečným nervům s tím, že to prostě zvládnu. Odcházela jsem s titulem Bc. a i celkem pěknými známkami. Nemyslím si, že hlavní zásluhou bylo to, že jsem se dobře naučila. Zdaleka jsem nebyla naučená tak, jak bych si představovala a já jsem vždy byla průměrná studentka. Moje výkony u zkoušek nebyly nikdy 100%, ale stalo se, že ti, kteří 100% byli nakonec státnice neudělali. Samozřejmě ne kvůli nepřipravenosti, protože ta byla věřím opravdu na skvělé úrovni. Nervozita hraje hodně velkou roli a tzv. "okno" může mít každý. I já jsem ho na potítku měla, ale moje touha vše zvládnout byla silnější. Člověk se v takové chvíli musí nadechnout, uklidnit mysl a jít za svým cílem. Pokud mě dala vysoká škola něco, čeho si skutečně cením, je to vytrvalost a důvěra v sebe sama. V životě je důležité mít nějaký cíl a nemusí se týkat pouze školy. Ta je v mém případě pouze prostředkem k tomu, abych v budoucnu získala mé vytoužené zaměstnání a to je právě bod, na který si v těch nejtěžších chvílích vzpomenu a žene mě dál. Mým snem je mít práci, která mě bude bavit a obohacovat. U vás to může být totéž. Může to ale být třeba založení rodiny, cestování po celém světě, úspěšné podnikání či cokoliv jiného. Sny nejsou limitované a nejzásadnějším krokem k jejich splnění je právě silná motivace.
Škola vás plno věcí naučí, ale ne nadarmo se říká, že největším učitelem je sám život. S tím rozhodně souhlasím a i když jsem si díky studovanému oboru odnesla hodně, nejdůležitější věcí je pro mě právě získaná schopnost jít za svým cílem, ať se děje cokoliv. To už mě nenaučila škola, ale situace, ve které jsem se díky ní ocitla. Neexistuje totiž žádná učebnice o tom, jak vytrvat a zůstat motivován. Můžete si samozřejmě přečíst nespočet motivačních knih, ale samy o sobě z vás motivovanou osobnost neudělají. K tomuto každý z nás musí dojít sám a když se nad tím zamyslím, těch 5 let mi skutečně změnilo přístup k životu pozitivním směrem, který jsem neměla a možná proto moje výkony dříve nebyly takové. Jsem zastáncem toho, že náš budoucí úspěch je v hlavě a záleží jen na nás, jak k němu budeme přistupovat.
❤
